Videokazeta
Vývoj, doba používání
První kazetu a přehrávač(Ampex VRX-1000) vyrobila v roce 1956 firma Ampex a stála 50 tisíc dolaru, byla tedy dostupná jen pro velké mediální firmy.
V roce 1963 společnost Sony přišla s přehrávačem Pv-100,kterým se snažila oslovit vzdělávací instituce. Téhož roku firma Ampex a RCA přišli s modelem pro domácnosti, pořizovací cena byla pod 1000dolarů. V následujících desetiletích firmy vymýšlely vlastní formáty videokazet. Slavný formát 'Super 8', s kterým přišla firma Sony pracoval na fotochemické bázi.
V roce 1971 přišla Sony ve spolupráci s dalšími výrobci se standardem 'U-matic'. Tyto videopřehrávače díky své lehké ovladatelnosti vytlačili ostatní přehrávače z trhu. Kazety pro tyto přehrávače byly 60 a 90 minutové. Díky vysoké ceně se bohužel na trhu pevně neusadily.
Později v roce 1972 holandský Philips vyvinul formát N1500 známí také jako VCR, byl ale bohužel také příliš drahý. Následující model N1700 se roku 1977 ale uchytil a rozšířil na školách(USA).
Na konci 70. let se evropští i japonští výrobci dotáhli na úroveň výrobců amerických. Tehdy teprve firmy opravdu byly kvalitou vyrovnané a bylo pouze na zákazníkovi, od jakého výrobce si přístroj koupí. Nabízely se firmy Sony s formátem Betamax. S VHS kazetami přišla firma JVC. Jejich kazety měly kapacitu pro dvě hodiny záznamu. Sony se chtěla konkurenci dotáhnout, tak zpomalila rychlost navíjení pásku na polovinu, to samé udělala i firma JVC a opět firmě Sony o krok utekla. Po všemožných úpravách se nakonec větší oblibě dostalo kazetám VHS a firmě JVC. Firma JVC prodala výrobní práva na VHS kazety mnoha dalším firmám, takže masové rozšíření na sebe nenechalo dlouho čekat. V roce 1987 přišel na trh formát VHS-S, v roce 1998 komerční formát VHS-D, který se neprosadil.
