Fonograf
Vývoj, doba používání
Toto zařízeni na mechanický záznam zvuku vynalezl v roce 1877 Tomas Alva Edison.Byl to první zvukový přístroj. Jeho životní éra nebyla sice moc dlouhá, ale díky němu mohl vzniknout velmi podobný a dobrý přístroj nazývaný gramofon. Fonograf zaznamenával zvuk nejprve hloubkovým způsobem, později i stranovým. První pokusy o záznam zvuku prováděl Edison na parafínový papír, později na válec pokrytý staniolem. Edison na fonografu přestal v jednu chvíli pracovat, aby mohl své veškeré úsilí věnovat pokusům o vytvoření žárovky. V tu dobu se o vývoj fonografu dělili Chichester Bell a Charles Sumner Tainter. Tainer pro záznam na fonograf vymyslel používání voskového válce. Ten by ve finální verzi fonografu také použit, hrál asi dvě minuty. „Váleček Edison zvolil proto, že stejné úhlové rychlosti otáčení odpovídá i stejná rychlost pohybu celého povrchu válce (to u desky neplatí).“ Velkým mínusem válečku byla malá hrací doba a nemožnost jejich hromadné výroby.Gramofon sestrojil roku 1895 Emile Berliner. Po tomto roce byl osud fonografu jasný. Edison sice v roce 1912 fonograf vylepšil, tak, že se valeček otočil 160 krát za minutu a přehrál až čtyř minutový záznam, ale jeho osud už tím nezvrátil. Poté už suverénně nastupuje gramofon se svými deskami.
